Vnější a vnitřní blaho

Milovaný, modlím se, abys ve všem prospíval a byl zdráv, tak jako prospívá tvá duše. 3. Jan. 1,2

Toto přání vyslovuje apoštol Jan věrnému křesťanovi Gájovi. Přitom je mu vnější blaho a zdraví stejně důležité jako vnitřní Gájův stav. Jaké z toho plyne ponaučení o poměru mezi vnějším a vnitřním blahem křesťana?

Za prvé: Kdo přijal Krista jako svého Spasitele a předal Jemu svůj život, smí na své cestě životem počítat s Božím požehnáním. To ovšem neznamená, že by křesťanovi bylo také vždy požehnáno blahobytem a tělesným zdravím.

Za druhé: Nikdy bychom neměli upadnout do stejné myšlenkové pasti jako Jobovi přátelé, kteří unáhleným soudem považovali Jobovo utrpení za trest od Boha. Na konci bylo totiž jasné, že Bůh se hněval ne na Joba, nýbrž na jeho přátele. Střezme se proto nesprávného úsudku, když v životech věřících vidíme nějakou nesnáz a nemoc.

Za třetí: Spokojenost křesťana není závislá jen na příjmu a majetku, ale především na obecenství s jeho Bohem a na vědomí, že od Boží lásky ho už nemůže nic oddělit (Římanům 8,38.39). Dobrý příklad takovéto spokojenosti dává apoštol Pavel, když křesťanům ve Filipis napsal: "Mám všechno, a ještě mi přebývá." – Toto nenapsal z nějaké luxusní vily nebo z cesty na dovolenou, ale ze svého vězení v Římě. Skutečný "poklad" vykoupených a s tím také jejich budoucnost je v nebi a tam je dobře uschován.

Za čtvrté: Bůh nenechá věřící v žádné situaci bez pomoci:

"Spása spravedlivých je od Hospodina, on je jejich záštitou v čas soužení." (Žalm 37,39)

https://gbv-online.org/calendar/276/date/2024-11-07