V nejistotě důvěřuj Bohu

"Neboť chodíme vírou, ne tím, co vidíme." 2. Korintským 5:7

Zavři oči a zkus chodit poslepu. Tak získáš představu, co znamená chodit vírou. Vírou v co? V neměnný Boží charakter, jeho dobrotu, lásku a pravdu, vírou v to, že Bůh má vždy na srdci tvé nejlepší zájmy. On nám dává informace na základě toho, co potřebujeme vědět. A jen on určuje, kdo, co a kdy potřebuje vědět.

Uveďme si příklad: Raná církev se potřebuje rozhodnout, zda ji Bůh volá, aby do svého společenství zahrnula i pohany. Bratři po mnohých modlitbách odesílají dopis: "Neboť tak usoudil Duch Svatý i my…" (Skutky 15:28, ČSP). To myslí vážně? Usoudili? V sázce je budoucnost celého lidstva, a oni se zmůžou jen na "usoudili jsme"? Přesto církevní vedoucí tento dopis klidně odeslali. Bůh zřejmě neměl v úmyslu přesně svému lidu sdělit, jaká je jeho vůle, nebo alespoň ne všechny podrobnosti. Pravděpodobně si uvědomoval, že víc porostou, když budou muset sami přemýšlet, diskutovat a řešit, než kdyby dostali oběžník. Navíc bylo zřejmé, že oni ani nevyžadovali jistotu. Rádi se spokojili s upřímnou poslušností.

Když Pavel řekl, že "chodíme" vírou, měl na mysli nejpomalejší způsob dopravy, jaký člověk zná. Zároveň poukazoval na proces, který se odehrává pomalu – krok za krokem. Bůh má ale satelitní pohled. Vidí celou tvou cestu od začátku do konce a plánuje každý krok. A říká: "Udělej, co jsem ti uložil, a až to uděláš, ukážu ti, co máš dělat dál."

https://www.spkd.cz/2024/11/slovo20241113/