TOUHA po mně

Mé potěšení bylo s lidskými syny. Přísloví 8,31

Když chceme vědět, jak mnoho znamenáme pro Pána Ježíše, musíme pohlédnout do minulé věčnosti. Ve slovech zosobnělé moudrosti zároveň slyšíme jeho hlas. On viděl – skrze nynější čas – do budoucí věčnosti, a viděl obecenství s lidmi, utvořené podle úmyslu jeho srdce. O nich řekl: "Mé potěšení bylo s lidskými syny."

Jsme Mu důležití, proto se stal chudým a osamělým, trpěl únavou a žízní. Chtěl získat naše srdce. Trpěl a zemřel, abychom mohli být "podobni Jemu". Opět přijde a vezme nás k sobě, abychom byli tam, kde je On.

Zároveň říká: "Chtěl bych vás mít u sebe. Mohu se všeho zříci – ale nemohu být bez vás. Stal jsem se chudým, protože jsem chtěl získat vaše srdce, abyste mně byli podobni, zemřel jsem, protože vás chci mít u sebe" (1. List Janův 3,2; Jan 14,3).

Kdybychom lépe chápali, jak jsme pro Něho důležití, pak by každý z nás s radostí řekl: "Můj milý má mne. Po mně prahne jeho touha." (Píseň písní 7,11)

V nebi je jedno místo, které mě čeká – a jedna osoba, která by mě chtěla mít u sebe. "Po mně prahne jeho touha" – proto On "ve dnech těla svého" plakal a modlil se, trpěl pro mě a zemřel za mne. Každý den se o mne stará. Brzy přijde, aby mne vzal k sobě. Teprve až budu u Něho, Jemu podoben, bude utišena jeho touha po mně. Potom "z námahy své duše uvidí ovoce a nasytí se". Pak bude vyslyšena jeho modlitba: "Otče, chci, aby i ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby viděli mou slávu." (Izajáš 53,11; Jan 17,24)

https://gbv-online.org/calendar/276/date/2024-11-13