Pšeničné zrno

Ježíš řekl: Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno, které padlo do země, nezemře, zůstává samo. Zemře-li však, přináší mnohý užitek. Jan 12,24

Tato slova z Bible jsou na náhrobním kameni jednoho z nejvýznamnějších ruských spisovatelů, který se před 203 lety narodil v Moskvě: Fjodor Michajlovič Dostojevskij. Jeho knihy byly přeloženy do více než 170 jazyků.

Jako mladého muže ho odsoudili z politických důvodů k smrti. Naštěstí byl jeho trest změněn na osm let nucených prací na Sibiři. Dostojevskij musel být po celou dobu věznění spoután řetězy a nesměl psát. Měl však s sebou Bibli, kterou mu na cestě do tábora daroval jeden spoluvězeň. Tuto Bibli bude po celý život nosit s sebou, a to je důvod, proč ve svých románech zpracovává také biblická témata.

Životní tragédií tohoto spisovatele byla jeho hráčská vášeň, která ho opakovaně přiváděla na mizinu.

Po návratu do Moskvy založil Dostojevskij se svým bratrem Michailem dva časopisy. První byl zakázán, druhý byl ekonomicky neúspěšný. Poté, co časně ztratil svou manželku, krátce nato umírá ve věku pouhých 43 let také jeho bratr. Vydávání časopisu musí zastavit. V následujících letech vzniká šest jeho velkých románů.

Když se zaměstnáváme Dostojevského biografií, přijde nám zatěžko, dát nad jeho život tento epigram, zvláště když takový nápis na hrobu tak jako tak už nemůže nic napravit.

Ten nápis hovoří o Ježíši Kristu. On jako to "pšeničné zrno" zemřel z lásky k nám na kříži a po třech dnech vstal z mrtvých. On je vítěz nad hříchem a smrtí a Jím můžeme být osvobozeni také i od vnitřních nutkání a závislostí.

https://gbv-online.org/calendar/276/date/2024-11-11