Můj přítel ze sousedství

Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo však Syna odmítá, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv. Jan 3,36

Bydleli jsme ve starém domě, který patřil k dolu v jižním Porúří. Domů tu stálo jen několik. U nás jsme byly tři děti: moje sestra, moje sestřenice a já. V činžovním domě naproti bydlely dvě rodiny, každá se dvěma syny.

Často mě to táhlo k chlapcům odnaproti. Dva z nich byli starší a dva stejně staří jako já, a tak jsem se někdy cítil jako páté kolo u vozu. A přestože jsme se spolu prali, také jsme toho společně i hodně podnikali. A když nás večer zahnal domů hlad nebo tma, často jsme měli na šatech ještě přilepené bláto z našich toulek po haldách dolu. V pozdějších letech jsme se navzájem ztratili z dohledu. U mě se potom stalo něco, co můj život zásadně změnilo: poznal jsem Ježíše Krista jako svého Spasitele a Pána.

Teď, týden před Vánocemi, mě zastihla zpráva, že můj tehdejší přítel – jeden z těch mladších – byl ráno nalezen v posteli mrtvý. Necítil se dobře a o víkendu zůstal v posteli déle než obvykle. Jako příčina smrti byl stanoven infarkt.

Bylo by mi určitě lépe, kdybych věděl, kde bude můj přítel z mládí trávit věčnost. Protože o mé víře v Pána Ježíše jsem mu nemohl už nic říci.

A tak mi tedy zůstává oprávněné trápení, uvidím-li ho ještě jednou u Boha v nebi.

"Hle, nyní je nanejvýš vítaný čas, hle, nyní je den záchrany." (2. Korintským 6,2)

https://gbv-online.org/calendar/276/date/2024-11-06