Dva si zoufali

K Hospodinu jsem volal ve svém soužení a on mi odpověděl. Žalm 120,1

Max rád chodil do přírody. Nejraději do městského parku nebo do přilehlých polí a lesů. Přitom využíval vhodných míst k tomu, aby tam zanechal letáček se slovy z Bible. Doufal, že ty letáčky budou nalezeny a nálezci si přečtou a přijmou to úžasné poselství o Spasiteli Ježíši Kristu. Postupem času však začal Max klesat na mysli. Letáčky roznášel už mnoho let a ještě na ně nedostal žádnou pozitivní odpověď. Měl by v tom přesto pokračovat? Ptal se také, zda Bůh vůbec chce, aby to dělal dále.

Přitom se v myšlenkách dostal již tak daleko, že přemýšlel tom, že si bude hledat jiný úkol. Tu za ním jednoho dne přišel kolega z práce a říkal: "Maxi, já jsem se obrátil! Teď už jsem také Boží dítě."

Max jakoby oněměl. Protože to byl zrovna jeden z kolegů, u kterého by to nejméně očekával. Max se ho zeptal, jak k tomu došlo?

Kolega mu vyprávěl: "Byl jsem naprosto vyčerpaný a zklamaný životem. A když jsem se zaměstnával myšlenkou skončit se svým životem, vyšel jsem do lesa. Při cestě jsem na jedné lavičce našel křesťanský letáček. Ve svém zoufalství jsem začal číst. Cítil jsem se tím slovem osloven a poznal jsem, že jsem ztracený hříšník. Kdybych teď odešel ze světa, nic dobrého by mě neočekávalo, ba naopak – Bůh by mě musel odsoudit, protože On je spravedlivý. Ve své velké tísni jsem se modlil k Bohu a prosil Ho, aby mi odpustil mé hříchy, a děkoval jsem Mu, že za mě obětoval svého Syna."

Dva si zoufali – a oběma bylo pomoženo. Tomu jednomu Bůh odpustil hříchy, a tomu druhému dodal novou odvahu i nadále pilně šířit evangelium.

https://gbv-online.org/calendar/276/date/2024-11-04