Chléb pro duši

Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdo jí z tohoto chleba, bude žít na věčnost. Jan 6,51

Moje žena a já sedíme před osamělou kaplí. Překvapivě stále teplé listopadové slunce pozvolna rozpouští mlhu nad údolím Innu a už je vidět Kufstein se svým impozantním hradem. Právě si společně čteme v Bibli Evangelium podle Jana, když po cestě přichází nějaký starší tyrolský farmář s vidlemi na rameni. Zdravím ho. "Modlíš se?" ptá se on. – "Právě čteme v Písmu svatém, jak Jidáš zrazuje Pána Ježíše Krista a Petr, než bude Pán odsouzen a ukřižován, Ho zapírá." Farmář zůstává zaujatě stát.

"Mám tady pro vás něco ke čtení, o Ježíši Kristu je tu toho napsáno ještě víc."

On otáčí oba lístky, které jsem mu dal, ve svých rukou, hledí na ně zepředu i zezadu a potom bezprostředně říká: "Máš také Bibli?"

S radostí mu dávám Nový zákon z kufru auta. Ten je z velké pekárny plně naložen chleby, které se jim nepodařilo prodat a které chci přivézt jinému farmáři.

"Máš tak rád chleba?"

"Ano." S vděčností si také bere nějaké chleby a pak jde dál svou cestou.

Nějakou chvíli se za ním ohlížím, jak šlape nahoru do strmého kopce ke své vzdálené usedlosti. V jedné ruce chleby pro své tělo, a v druhé živý chléb pro duši. Možná poprvé přichází Boží slovo do tohoto osamělého domu, aby nasytilo hladovějící duši. Sám Ježíš Kristus říká:

"Já jsem ten chléb života. Kdo přichází ke mně, jistě nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit." (Jan 6,35)

https://gbv-online.org/calendar/276/date/2024-11-01