Budu se za tebe modlit

Povstaň, křič v noci, na počátku nočních hlídek! Vylévej své srdce jako vodu před tváří Panovníka! Pozdvihni k němu své ruce za život svých dětí. Pláč 2,19

Přes naléhavou prosbu své maminky Petr večer odešel z domu, aby se setkal se svými přáteli. Myslel si: "Trochu povyražení přece musí být. Rodiče jsou z jiné doby. A dvacet let je nám jen jednou." Když odcházel, slyšel ještě, jak maminka říkala: "Petře, budu se za tebe modlit, než se vrátíš."

Toho večera mu všechna zábava připadala nudná. Nemohl se dostat do nálady, a tak se nakonec rozhodl, že půjde domů.

V matčině ložnici ještě svítilo světlo. To ho udivilo a vešel do místnosti. Maminka klečela u postele na kolenou, hlavu měla opřenou o přikrývku. Přistoupil blíž. Co to? – Byla mrtvá!

To pro něho byla hrozná rána. Zlomila matčino srdce starost o něho? Měl na svědomí její smrt on – její nehodný syn? Mohl to někdy napravit?!

Tato noc zanechala stopy v jeho životě. Petr cítil, jak k němu Bůh mluví skrze tuto událost. Viděl příklad maminky a často slyšel její rady. Nyní se podle nich chtěl řídit. Svědomí ho trápilo a v tomto trápení se obrátil k Bohu. Přiznal, že je hříšník, vyznal své hříchy a nalezl odpuštění ve víře v smírčí dílo Pána Ježíše.

V mnoha letech života, která mu Bůh ještě dal, se Petr stal živým svědectvím toho, jak Bůh zachrání toho, kdo se k Němu obrátí a kdo Mu otevřeně vyzná své hříchy. Prožil to sám za tragických životních okolností.

https://gbv-online.org/calendar/276/date/2024-11-14