Pán Ježíš Kristus

Následování Pána Ježíše Krista není náboženství!!! 

Být následovníkem Pána Ježíše Krista je celoživotní proces. 2.Korinťanům 

ProcesPrvní:     přijetí nabídky Spasení - Boha OtceStvořitele,  

ProcesDruhý:    přijetí nabídky Následování - Boha SynaJežíše

ProcesTřetí:      přijetí vedení Životem - Boha DuchaSvatého.

           Otec vystavil recept  -  Syn připravil Lék  -  Duch ho podává.

Nesnášíš náboženství? Bůh také ne!

Většina ateistů má jistě za to, že křesťané jsou nějací šiřitelé jakéhosi spasení, chodí do kostela uctívat papeže nebo se shromažďují ve sborech a tam plánují příchod Aštara Šerana s Ježíšem v patách nebo rozdávají časopisy Strážná Věž, které píší o příchodu Ježíše, a proto musíte podepsat přiloženou smlouvu o odevzdání svého majetku a žít v celibátu. Že křesťané jsou otravní a nepříjemní lidé, násilně vnucují své náboženství, stále dodržují spoustu a spoustu zákonů, jsou svázáni desaterem a neumějí si pořádně užívat života... STOP! Takto to opravdu není.

To pravé křesťanství je totiž osobní vztah s Bohem. Nemusím se modlit v kostele s trapným řetízkem k soše některého ze "svatých". Modlím se, kde chci a přímo k Bohu, protože On je vždy se mnou. Modlitba není odříkávání básniček a sáhodlouhých textů, modlitba je totiž rozhovor s Bohem! Řeším s Ním své potíže jako s nejvěrnějším přítelem. Zároveň pro mě není nikdo větší autoritou, nežli Bůh sám. Nemám strach z Boha, mám předním bázeň (jako když dítě nechce zklamat tátu). Věřím, že Bůh seslal svého Syna Ježíše Krista na zemi, aby za ně zemřel a tím očistil lidi od hříchu a naučil je milovat, odpouštět a žít pro Boha. Kdyby to neudělal, žijeme všichni v obrovské lži, hříchu a bez lásky. A já miluji pravdu a Boží lásku. Díky Bohu nejsem jen loutkorobot nebo zvíře bez ducha, ale Člověk, který konečně cítí naplnění a objevil smysl života. Chci krásný věčný život v nebi, ne strávit věky věků v prostoru plném tmy, věčné bolesti, strachu, nenávisti a utrpení. Mám díky Pánu jistotu, že budu žít věčně po Jeho boku. Chovám k Bohu takovou lásku, že jí nelze vyjádřit tisíci slovy. Přitom stačilo tak málo, říci si o ten dárek, který Bůh nabízí zcela zdarma. Otevřít své zatvrzelé srdce, nebýt hloupý a dát Bohu šanci, aby se mi mohl předvést a žít se mnou, chránit mě a pomáhat mi. Dáš Bohu také šanci?

To, jestli vám někdo křesťanství nutí, je věc individuální. Bible se k tomu vyjadřuje tak, že má každý svobodu rozhodnutí a nelze (je zbytečné) nikoho k přijetí daru spasení nutit, jelikož o tento dar si musí říci každý sám a od srdce.

Převzato: https://kdojebuh.blogspot.com/2010/03/nesnasis-nabozenstvi-buh-take-ne.html#more

Ježíš. Prostě další člověk?

Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Izajáš 53,5

Proč je Ježíš Kristus mnohými považován za nejvýznamnější osobnost světových dějin? Byl to velký učitel morálky? Nebo snad podvodník? Blázen? Nebo byl skutečně Bohem, který přišel na naši vzbouřenou planetu? Naplnily se na něm proroctví o zaslíbeném Mesiáši? Je mrtvý, nebo žije? Kým je pro tebe Ježíš Kristus?

Ježíš. Prostě další člověk?

Ježíš. Jméno, které každý zná, jméno, které vyvolává nejrůznější emoce. Kým byl tento Ježíš? Byl to prostě další člověk chodící po této zemi? Byl to lhář, blázen, podvodník, nebo snad skutečný Mesiáš, Syn živého Boha?

Isaac Newton o něm napsal: "Když byl dítětem, zneklidňoval krále, když byl chlapcem, udivil doktory, když byl mužem, otřásl celým národem i základy Římské říše. Ovládal zákony přírody, chodil po vlnách moře, tišil bouři, sytil z mála tisícové zástupy, uzdravoval bez léků, křísil mrtvé. Nepřátelé ho nemohli přemoci, satan jej nemohl zničit, hrob jej nemohl zadržet. Nade vším zvítězil.

Nenapsal ani jednu knihu, ale do největších knihoven světa by se nevešly knihy, které o něm byly napsány. Nesložil žádnou píseň, ale svou odpouštějící láskou rozezvučel písně chvály více než všichni básníci světa. Nezaložil náboženskou školu, vědecký ústav ani seminář, ale všechny školy vzdělaných národů se nemohou pochlubit tolika žáky jako on.

Nezařídil lékařskou ordinaci, ale uzdravil více chorých duší, než tisíce lékařů nemocných těl. Nevelel žádné armádě, nedobyl železem ani píď půdy a přece žádný vojevůdce neměl tolik dobrovolníků jako on. Mocí své lásky, poselstvím evangelia přetvořil svět. Velcí mužové světa přišli a odešli. Všichni lidé zklamali, on však nikdy nikoho. Všichni lidé zhřešili, on však zůstal svatý, věčný, dokonalý, nejkrásnější mezi lidskými syny.

A tento Ježíš je Spasitel světa, můj Spasitel a Přímluvce u Boha. Chceš-li, bude i tvůj. Pokoř se před ním, provolej ho králem svého srdce. Vyvol si Ježíše, nikdo není jako on."

Toto o Ježíši napsal slavný a uznávaný vědec. Z tohoto citátu můžeme poznat, za koho považoval Ježíše Isaac Newton. Mohl bych tady citovat další osobnosti vyznávající se ze vztahu k Ježíši Kristu, ale to není cílem tohoto článku. Cílem tohoto článku je, aby ses zamyslel, kým je PRO TEBE Ježíš Kristus. To je životně důležitá otázka, na kterou si každý z nás musí dát odpověď. Proč? Protože naše odpověď má dopad na naši budoucnost. Je to otázka života a smrti. Přeháním? Jsem další fanatik běhající po tomto světě?

Jedním z důvodů, proč je odpověď na otázku "Kým je pro tebe Ježíš Kristus?" tak důležitá, je, že on sám se prohlašoval za jediný zdroj spásy padlého člověka. Řekl:

Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (J 14,6)

Toto prohlášení přímo útočí na jiné náboženské systémy a je proto důležité zjistit, jestli Ježíš mluvil pravdu nebo ne. Pokud měl pravdu, spor mezi pravým náboženstvím a těmi falešnými vyvrcholí ve slavném Kristově návratu na naši planetu, aby se ujal vlády a soudil živé a mrtvé. Pokud se mýlil, pak Mesiáš buď ještě nepřišel, přišel už mnohokrát v různých vtěleních, nebo nepřijde vůbec. To záleží na tom, které z různých světových náboženství má pravdu.

Budhismus a Hinduismus učí, že Kristus dosáhl vyšších úrovní lidského bytí a vrací se na naši Zemi v různých reinkarnacích jako učitel. Muslimové učí, že Ježíš byl prorok, ale že nebyl Synem Božím. Přesto ale také učí, že "byl narozen z panny, dělal zázraky, byl Mesiáš, žil bezhříšný život, vystoupil na nebesa a znovu přijde před koncem světa" (Ahmed Deedat, 1983, Christ in Islam, The Islamic Propagation Centre, Durban). Židé, mimo Mesiánských Židů, nevěří, že Ježíš je zaslíbeným Mesiášem, nevěří, že je Bohem. I samotní křesťané jsou ve svém postoji vůči Ježíši rozděleni. Někteří ho považují za Boha, Spasitele, Pána a Mesiáše, zatímco jiní odmítají přijmout jeho Božství a považují ho pouze za zvláštní stvořenou bytost. Kdo má tedy pravdu?

Odpovědi na otázku "Za koho lidé pokládají Syna člověka?" (Mt 16,13) se různily již v Ježíšově době. Učedníci mu odpověděli: "Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků." (Mt 16,14) Podobně se odpovědi různí i dnes. Asi nejoblíbenější názor je, že Ježíš byl velký učitel mravnosti a laskavého jednání nebo snad prorok, který pronesl spoustu moudrých výroků. Toto je často vydáváno za jediný pro učence přijatelný názor. Mnoho lidí tomuto názoru přitakává, aniž by si uvědomili, že je mylný.

Začněme ale u Ježíše samotného. Za koho se pokládal on sám?

"Já a Otec jsme jedno."

V Matoušově evangeliu je popsáno narození Ježíše: `Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel´, to jest přeloženo `Bůh s námi´. (Mat 1,23)

Ježíš je tu označen jménem Immanuel, což znamená "Bůh s námi". Zajímavé...

V Janově evangeliu můžeme číst: Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. (J 1,1-3)

Kdo je tímto Slovem, o kterém je napsáno, že je Bůh, že je od věčnosti a že je Stvořitelem všeho, co je? Tady je odpověď: A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. (J 1,14)

Před svým ukřižováním se Ježíš modlil: "A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět... Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa." (J 17,5.24)

Ježíš tedy tvrdí, že byl s Otcem před založením světa.

Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem." (J 8,58)

V tomto verši se Ježíš označuje Božím jménem "Já jsem" (viz Ex 3,14) a tvrdí, že existoval před Abrahamem. Židé jasně pochopili, že se Ježíš prohlašuje za Boha a chtěli ho kamenovat (viz J 8,59)

Můžeme číst i o tom, že Ježíš odpouštěl hříchy, což může činit jen Bůh. (Luk 5,20-24). Ježíš o sobě také jasně říká, že "Já a Otec jsme jedno." (J 10,30)

Tomáš, jeden z Ježíšových učedníků dosvědčil, že Ježíš je Bůh a Pán (viz Jan 20,28) a Ježíš ho za to nekárá ani ho neopravuje. Když se Ježíš otázal Petra za koho jej považuje, Petr vyznal: "Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha." (Mt 16,16) Ježíš nereagoval na Petrovo vyznání tím, že by ho opravil, ale potvrzuje jeho platnost i zdroj: "Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích." (Mt 16,17)

Otec oslovuje Syna jako Boha: Komu kdy z andělů Bůh řekl: `Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil!´ A jinde se praví: `Já mu budu Otcem a on mi bude Synem.´ A když chce uvést Prvorozeného do světa, praví opět: `Ať se mu pokloní všichni andělé Boží!´ O andělích je řečeno: `Jeho andělé jsou vanutí větru a jeho služebníci plápolající oheň.´

O Synovi však: `Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo práva je žezlem tvého království, miluješ spravedlnost a nenávidíš nepravost, proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem radosti nad všechny tvé druhy.´ (Žid 1,5-9)

Je spousta dalších biblických textů dosvědčujících, že Ježíš je Bohem. Písmo připisuje Ježíši Kristu takové vlastnosti, které lze připisovat pouze Bohu. Existuje sám ze sebe (Jan 1,4; 14,6), je všudypřítomný (Mt 28,20; 18,20), vševědoucí (J 4,16-18; 6,64; Mt 17,22-27), všemohoucí (Zj 1,18; Luk 4,39-55; 7,14.15, Mt 8,26-27), má věčný život (1 J 5,11.12.20; J 1,4) atd. Ježíšovo Božství vysvítá ze stránek Nového zákona zcela jasně. Není žádných pochyb o tom, že on sám se prohlašoval za Boha a že ho takto viděli i jeho učedníci.

Podvodník, blázen nebo Bůh?

Výňatek z knihy Joshe McDowella Více než tesař: "Ježíš o sobě opakovaně prohlásil, že je Bůh a nemůže být v žádném případě považován za dobrého člověka či proroka. Tato možnost tu není.

C. S. Lewis, profesor univerzity v Cambridge napsal: "Rád bych zde uchránil každého před opravdu pošetilým rozhodnutím mnohých lidí, kteří říkají: "Jsem ochoten přijmout Ježíše jako velkého učitele mravnosti, ale nemohu přijmout jeho tvrzení, že je Bůh." To je závěr, kterého bychom se měli vyvarovat. Člověk, který by byl pouze člověkem a říkal takové věci jako Ježíš, by nemohl být velkým učitelem mravnosti. Byl by to buď šílenec na úrovni člověka, který se pokládá třeba za vejce, nebo přímo ďábel. Musíme se rozhodnout. Buď tento muž byl a je Boží Syn, nebo byl blázen nebo ještě něco horšího...

...Můžete ho umlčet jako blázna, můžete po něm plivnout a zabít ho jako démona nebo můžete před ním padnout na kolena a nazvat jej svým Pánem a Bohem. Ale neříkejte ten povýšenecký nesmysl, že to byl velký lidský učitel. To nedal k rozhodnutí nám a ani nemínil dát." (C. S. Lewis, Mere Christianity, str. 40-41)

Ježíš Kristus o sobě prohlásil, že je Bůh. Nenechal nám otevřenou jinou možnost. Jeho prohlášení je tedy buď pravdivé, nebo nepravdivé. Měli bychom o tom vážně uvažovat. Na Ježíšovu otázku "A za koho mne pokládáte vy?" (Mt 16,15) je možno odpovědět několika způsoby. Zvažujme nejprve možnost, že jeho tvrzení bylo nepravdivé.

Pokud tedy Ježíšovo tvrzení, že je Bůh bylo nepravdivé, máme dvě, pouze dvě možnosti: buď to Ježíš věděl (a byl tedy lhář) nebo to nevěděl (a byl tedy šílenec).

Byl to lhář?

Pokud Ježíš tvrdil, že je Bůh a přitom věděl, že to není pravda, lhal a záměrně klamal své následovníky. Jestliže lhal, musel být i pokrytec, protože druhým říkal, aby byli čestní za každých okolností a sám přitom lhal a žil v hrozné lži. A ještě hůř - byl by to ďábel, protože lidem říkal, že vírou v něho získají věčný život. Pokud nemohl splnit svá prohlášení a věděl to, pak byl velmi zlý. A konečně musel to být taky blázen, protože tvrzení, že je Bůh, ho přivedlo na kříž.

Mnoho lidí říká, že Ježíš byl dobrý učitel mravnosti. Jak by ale mohl být velkým učitelem mravnosti, kdyby klamal lidi v nejdůležitější otázce svého učení - v otázce své totožnosti? Museli bychom logicky dojít k závěru, že záměrně lhal. Tento pohled na Ježíše je však v rozporu s tím, co víme o něm, o výsledcích jeho učení a života.

Zamysleme se: Kdyby byl Ježíš podvodník a chtěl by, aby ho lidé následovali a věřili v něho jako Boha, proč šel k Židům? Proč přišel jako tesař z Nazareta do země tak malé rozlohou i počtem obyvatel, k národu, který tak velice lpěl na víře v jednoho Boha? Proč nešel do Egypta nebo ještě lépe do Řecka, kde lidé věřili v různé bohy a v jejich různá zjevování?

Člověk, který žil jako Ježíš, učil jako Ježíš a zemřel jako Ježíš, nemohl být lhář.

Byl to šílenec?

Není-li tedy možné, aby Ježíš Kristus lhal, mohl se za Boha považovat omylem. Můžeme být přece upřímní a přitom to, co říkáme, nemusí být pravda. Ale nesmíme zapomenout, že když se někdo považuje za Boha, zvláště v krajně monoteistické kultuře, a když říká druhým, že jejich věčný život závisí na víře v něho, není to jen nějaký výlet do fantazie, ale šílenství v plném slova smyslu. Byl Ježíš Kristus šílenec?

Jestliže se někdo prohlašuje za Boha, zní to podobně, jako když si dnes o sobě někdo myslí, že je Napoleon. Něco si namlouvá a žije v sebeklamu, možná by měl být izolován, aby neublížil sobě nebo někomu jinému. U Ježíše Krista však nepozorujeme nic nenormálního ani nevyváženost, jakou obvykle pozorujeme u duševně vyšinutých lidí. Kdyby nebyl normální, určitě by lidi překvapovala jeho duševní rovnováha a vyrovnanost.

Ve světle všeho, co víme o Ježíši Kristu je těžko představitelné, že by byl duševně narušený. Je to člověk, který vyslovil snad nejhlubší výroky, jaké kdy byly zaznamenány. Jeho rady osvobodily mnoho lidí duševně spoutaných. Clark H. Pinnock se ptá: "Posuzoval klamně svou velikost? Byl to paranoik, neúmyslný lhář, schizofrenik? Velikost a hloubka jeho učení nás přesvědčují o jeho naprostém mentálním zdraví. Kéž bychom byli tak normální jako on!"

Psychiatr J. T. Fisher tvrdí: "Kdybyste chtěli shrnout všechny odborné články předních psychologů a psychiatrů na téma ´mentální hygiena´, kdybyste je dali dohromady, vytřídili a zbavili nadbytečné ´slovní omáčky´, kdybyste tedy vybrali to podstatné z vědeckého poznání a nechali je stručně vyjádřit nejtalentovanějším básníkům, obdržíte jen nedokonalý a neúplný souhrn ´Kázání na hoře´. Už téměř dva tisíce let drží křesťanský svět ve svých rukou úplnou odpověď na své nekonečné a neplodné hledání. Má ve svých rukou návod na úspěšný lidský život plný optimismu, mentálního zdraví a spokojenosti."

C. S. Lewis napsal: "Velký historický problém spočívá v tom, jak podat vysvětlení Kristova života, výroků a vlivu, které by bylo přijatelnější než vysvětlení křesťanské. Rozpor mezi hloubkou a moudrostí jeho mravního učení na jedné straně a mezi jeho nepochopitelným velikášstvím v jeho učení o Bohu na druhé straně nemůžeme - pokud Ježíš nebyl Bůh - uspokojivě vysvětlit. Proto všechny nekřesťanské hypotézy končí ve slepé uličce."

Philip Schaff uvažuje: "Je možné, aby člověk s takovým intelektem - jasným jako nebe, svěžím jako horský vzduch, ostrým a pronikavým jako meč - zdravý a silný, vždy připravený a vyrovnaný, mohl podléhat tak radikálnímu a závažnému sebeklamu v otázce své vlastní osoby a poslání? Vždyť je to úplně absurdní!"

Byl to Bůh?

Já osobně nemohu přijmout závěr, že Ježíš byl lhář nebo šílenec. Ale pak už zbývá pouze jediná možnost, že to byl Kristus, Boží Syn, jak prohlašoval.

Nejde o to, která z uvedených odpovědí je možná, protože možné jsou všechny, jde spíše o to, která je nejpravděpodobnější. Rozhodnutí, kdo je Ježíš Kristus, nesmí být plané intelektuální uvažování. Nemůžeme ho odložit s tím, že to byl velký učitel mravnosti. To není důsledné rozhodnutí. Buď je lhář, šílenec, nebo Pán a Bůh. Musíme si vybrat. Apoštol Jan napsal: "Tato však napsaná jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a...", což je ještě důležitější, "abyste věříce měli život v jeho jménu." (J 20,31)

Všechna známá fakta svědčí pro to, že Ježíš je Bůh. Někteří lidé však odmítají tento jasný závěr, protože s sebou přináší určité morální důsledky. Nechtějí se postavit čelem k odpovědnosti a přijmout důsledky toho, že jej přijmou jako Pána a Boha."

Tolik poněkud delší citace z knihy Více než tesař od Joshe McDowela. To, jestli byl Ježíš lhář, podvodník, nebo Mesiáš a Bůh můžeme zjistit poměrně snadno. Starý zákon je plný proroctví týkajících se zaslíbeného Mesiáše.

Proroctví promlouvají

Ve Starém zákoně je minimálně 60 velkých mesiášských proroctví, která byla naplněna na osobě Ježíše Krista, jak to můžeme číst v Novém zákoně. A nejen to. Ve starozákonních knihách můžeme najít ještě asi 270 menších proroctví týkajících se narození, života a smrti Mesiáše. Jen chci připomenout, že Starý zákon byl psán v rozmezí asi 1100 let. První kniha SZ byla napsána kolem roku 1600 př.n.l., poslední kolem roku 450 př.n.l. Ani největší skeptici nemůžou posunout toto datum blíže než asi do roku 250 př.n.l., protože v tomto období byl dokončen řecký překlad Starého zákona (za vlády Ptolemaia Filadelfa (285-246 př.n.l.)). To je historický fakt a je tedy nezpochybnitelné, že mezi starozákonními proroctvími a jejich naplněním na Ježíši Kristu leží minimálně 250 let.

Někteří budou určitě tvrdit, že tato proroctví byla na Ježíši naplněna náhodou, nebo je ve svém životě splnil záměrně. Povšimněte si, že naplnění spousty z nich nemohl Ježíš nijak ovlivnit. Jen těžko mohl ovlivnit svou rodovou linii, zvláštní okolnosti a místo svého narození, vraždění dětí králem Herodem, způsob své smrti...

Někde jsem četl, že vědci stanovili pravděpodobnost toho, že v životě některého z lidí dojde k náhodnému naplnění 8 z těchto proroctví (včetně ukřižování) na asi 1:100 000 000 000 000 000. Nevím, nejsem vědec ani matematik, ale jedno je zřejmé - Ježíš Kristus je naplněním starozákonních proroctví o zaslíbeném Mesiáši. Podle starozákonních proroctví přišel Ježíš poprvé na naši planetu a podle starozákonních i novozákonních proroctví se zase vrátí. A to velice brzy. Nemám nejmenší důvod tomu nevěřit...

Proroctví jsou pádným důkazem. Dalším jasným svědectvím je Ježíšův život, mocné činy a zázraky, které konal.

Existuje však ještě mnohem zajímavější důkaz o tom, že Mesiášem je skutečně Ježíš Kristus. Více se můžete dozvědět v článku nazvaném 70 týdnů - zakázaná pravda?

Ježíš se ptal svých učedníků "Za koho mě lidé pokládají?" 

Oni mu odpověděli: "Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků." Řekl jim: "A za koho mne pokládáte vy?" Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého." Ježíš mu odpověděl: "Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. (Mt 16,14-17)

Názory lidí na Ježíšovu totožnost se vždy různily. Jen někteří poznali to, co zde vyznává Petr. Ježíš je Mesiáš, Syn Boha živého. Nejde o to, za koho považují Ježíše ostatní lidé, jde o to, za koho ho pokládáš ty. Je to velice závažná otázka s obrovskými důsledky pro život. Je proto důležité odpovědět si na ni zodpovědně a nehodit ji za hlavu. Kým je pro tebe?! Ježíš Kristus?

Příběh Ježíše Kázání na hoře

Milióny lidí fascinoval a milióny odpuzoval. Byl stále znovu čten i vyprávěn, vyvracen a potvrzován, milován i nenáviděn. To vše je příběh Ježíše Krista, tesaře z Nazareta, kazatele z Palestiny přelomu století. Pro některé lhář, pro jiné Bůh. Zveme vás k novému čtení jeho příběhu, příběhu Ježíše.

Kázání na hoře

Poté, co Ježíš vykonal tolik nevídaných zázraků, lidé čekali, že udělá nějaký zásadní čin a postaví se do čela národa. Doufali, že jejich útisk skončí a oni jako vyvolený národ získají výsadní postavení.

Ježíš však nic takového neměl v úmyslu. Jeho poslání bylo zcela jiné. Přišel lidi vysvobodit ze zajetí zla. Přišel je očistit od sobectví a pýchy. Přišel obnovit přerušené spojení se Zdrojem života. Uvědomoval si, že nadešel čas, aby veřejnost seznámil se základem svého učení.

Sestoupil ke Genezaretskému jezeru a postavil se na místo, odkud mohl nejlépe oslovit početné zástupy. Lidé se usadili na zeleném úbočí a čekali, až promluví. Snili o budoucí slávě. Chudí zemědělci a rybáři chtěli slyšet, že místo chatrčí, skrovné stravy, dřiny a bídy budou mít všeho dostatek a budou vést bezstarostný život. S hrdostí v srdcích čekali, že Izrael bude už brzy vyvýšen přede všemi národy jako Bohem vyvolený národ a Jeruzalém se stane hlavním městem světového království.

Ježíš se zahleděl na shromážděné muže, ženy a děti, gestem ruky naznačil, aby se utišili, a potom pronesl: "Šťastní jsou ti, kdo si uvědomují svou duchovní bídu a cítí, že si sami nepomohou. Jim patří nebeské království."

V davu to zašumělo. Lidé vypadali překvapeně a zaraženě. Čekali slova o tažení proti Římanům, a Ježíš zatím mluvil o duchovní bídě.

"Takovým lidem jsem schopen pomoci," pokračoval Ježíš. "Těm však, kdo si o sobě myslí, že jsou významní a bezchybní, pomoci nedokážu. Ti totiž o moji pomoc nestojí."

Potom prohlásil: "Šťastní jsou ti, kdo pláčou, protože Bůh je utěší. Člověk, který pozná svoji duchovní bídu, se začne trápit a litovat svých chyb. A právě k němu se Bůh skloní a naplní jeho život pokojem a štěstím."

Lidé na něj překvapeně zírali. Nic podobného dosud neslyšeli. Učenci jim tvrdili, že Bůh miluje úspěšné a bohaté, nikoli chudé, bezmocné a ztrápené. Ježíš před nimi otevíral dosud nepoznané obzory. Představoval jim úplně jiného Boha, než jakého znali.

"Šťastní jsou ti, kdo mlčí. Kdo si tváří v tvář své vlastní nedokonalosti uvědomují, že potřebují spíše naslouchat než mluvit. Jedině oni mohou zaslechnout tichý Boží hlas, který má moc člověka od základu změnit."

Nad krajinou se rozhostilo uctivé ticho. Ježíš cítil, že mezi ním a shromážděnými lidmi došlo k vzácnému spojení. Využil toho a pokračoval: "Šťastní jsou ti, kdo z celého srdce touží po spravedlnosti, kdo poznali svoji nedokonalost a obrátili se k Bohu, aby je ospravedlnil. Pamatujte si, spravedlnosti můžete dosáhnout jedině ve spojení s Bohem. On jediný je totiž spravedlivý."

Ježíšovo učení ostře kontrastovalo s učením zákoníků a farizejů. Podle nich se mohl člověk stát spravedlivým na základě vlastního úsilí. Byli přesvědčeni, že každý, kdo se bude snažit, si může cestu do nebe vydláždit dobrými skutky. Ježíš tvrdil přesný opak. Říkal, že člověk nemůže pro svoji záchranu udělat nic než to, že naváže vztah s Bohem a nechá se jím proměnit.

Ježíš pokračoval: "Šťastní jsou ti, kdo jsou k druhým milosrdní a mají čisté srdce. Pokud chcete být šťastní, udělejte z milosti základ svého života. Přijměte ji od Boha a nabízejte ji druhým. Stanete se lidmi, s nimiž se dobře žije."

Farizejové a zákonici se necítili ve své kůži. Tato slova je obviňovala. Začali si uvědomovat, že s druhými jednají bezohledně. Vynášejí nad nimi nekompromisní rozsudky, berou jim právo poznat Boha, ničí jejich pocit vlastní hodnoty. Nakládají na ně větší břemena, než jsou schopni unést. Někteří z nich měli chuť Ježíšova slova přijmout a pokořit se před ním, ale potom v nich opět zvítězila pýcha. "Bůh přece neodpouští každému, kdo ho o to požádá," šeptali si rozrušeně. "Je přísný, nekompromisní, mocný. A my jsme jeho prodlouženou rukou. Ježíš se mýlí. Svádí lidi na špatnou cestu. Jeho učení vede do záhuby."

Jejich zlobné úvahy přerušil další překvapivý výrok: "Šťastní jsou ti, kdo působí pokoj. Kdo nevyvolávají rozbroje. Jen oni vědí, jaký Bůh je. Jen oni jsou obklopeni jeho přítomností."

V očích duchovních vůdců národa se nenávistně zablýsklo. "Jakýpak pokoj? Tohle učení nemůže pocházet od Boha. Bůh je přece mocný vladař. Chce, abychom byli tvrdí a neústupní. Chce, abychom vytáhli proti Římanům a rozdrtili je. Tohle nemůže být Mesiáš."

Ježíš si je změřil pohledem. Věděl, co se jim honí v hlavách. Řekl: "Šťastní jsou ti, kdo jsou pronásledovaní pro spravedlnost, protože jejich je království nebeské." Díval se do budoucnosti a viděl, jak budou ti, kdo s ním spojí život, umírat na popravištích. Budou pronásledováni pyšnými vládci a těmi, kdo o sobě budou prohlašovat, že jsou věřící. Věděl, že mnoho z těch, kdo se postaví na jeho stranu, potká neštěstí. Stanou se lidem trnem v oku. Budou utíkat a skrývat se, budou čelit pomluvám a křivým obviněním, budou mučeni a zabíjeni. Přál si, aby věděli, že Bůh bude za všech okolností na jejich straně. Chtěl, aby si byli vědomi, že jejich utrpení i smrt má cenu. "Vy jste solí země," dodal, aby je povzbudil. "Neutíkejte ze světa, abyste se vyhnuli pronásledování. Zůstaňte mezi lidmi, aby vůně Boží lásky mohla být jako sůl, která chrání svět před zkázou. Nedělejte kompromisy a neuhýbejte. Buďte pevní, Bůh stojí na vaší straně."

Ježíš se odmlčel, ukázal prstem k obzoru a potom zaburácel: "Jste světlo tohoto světa. Pokud zůstanete ve spojení s Bohem, budete druhým ozařovat cestu a pomáhat jim přijmout věčný život. Je to velmi důležité. Záchrana okolních národů závisí na vás."

Tato slova se pravověrným Židům nelíbila. "O záchranu národů přece vůbec nejde," brblali. "Jsou to nečistí pohané, kteří do nebeského království nemají přístup. Proč bychom je měli zachraňovat? Tohle učení je proti Zákonu i Prorokům."

Dav nespokojeně hučel. Na tvářích některých lidí se objevily pohoršené výrazy. Ježíš si změny nálady okamžitě všiml a pohotově zareagoval: "Vím, že se domníváte, že moje učení odporuje Zákonu i Prorokům. Tak tomu ale není! Já jsem nepřišel Zákon ani Proroky zrušit, nýbrž naplnit. Židé měli dojem, že Ježíš přináší nové učení, které nevychází ze Starého zákona. Jeho učení považovali za nesprávné proto, že sami stavěli mnoho starozákonních textů do špatného světla. Čím zřetelněji jim Ježíš představoval krásu Božího charakteru, tím větší v nich vládl zmatek. Na jednu stranu cítili, že jeho učení je krásné, ale na druhou stranu se nemohli zbavit dojmu, že je to celé od základu špatně. Nemohli uvěřit, že by byl Bůh tak laskavý a shovívavý. Nedokázali přijmout, že by stačilo k němu přijít, litovat zla, které spáchali, a požádat ho o milost a odpuštění. V hlavě jim pořád zněla slova zákoníků a farizejů, kteří jim donekonečna opakovali, že se musí více snažit, jinak je Bůh zavrhne.

Nechápali, že Desatero je vyjádřením Božího charakteru. Že je to stručná definice základních principů života. Netušili, že je možné žít podle zákona jedině tehdy, když člověk s Bohem naváže vztah a nechá se jím vést.

Pro náboženské vůdce byl zákon něco naprosto jiného. Byly to schůdky, po nichž se dalo vystoupat do nebe. Mysleli si, že když ho budou zachovávat, Bůh je na základě jejich výkonu přijme. Vytvořili složitý systém, který jim pomáhal žít v iluzi, že jsou dokonalí a spravedliví. Ježíš je z tohoto omylu přišel vyvést. Ukázal jim, že spravedlivým se člověk nestává na základě výkonu, nýbrž na základě vztahu s Bohem. A to je velmi popudilo. Byl to další důvod, proč se chtěli Ježíše zbavit. Zdálo se jim, že ohrožuje čistotu pravého učení. Opak byl však pravdou. Ježíš přišel očistit pravé učení od nánosu lidských pověr a zvýraznit jeho hluboký smysl.

Toho dne se lidé rozcházeli mlčky. Ježíš je svými slovy překvapil, zaskočil a zmátl. Ještě nikdy nic podobného neslyšeli. Scházeli po úbočí k jezeru a uvažovali: "Je Bůh opravdu tak dobrý, jak tvrdí Ježíš? Anebo máme dát na zákoníky a farizeje, kteří ho líčí jako tvrdého vládce?" Srdcem se klonili k Ježíši, ale strach je držel na straně duchovních vůdců národa.

Ježíšovy výroky přispívají ke štěstí.

...pro Následovníky JežíšeKrista

"[Ježíš] vystoupil na horu; a . . . přišli k němu jeho učedníci; a . . . začal je vyučovat." (MAT. 5:1, 2)

1, 2. (a) Za jakých okolností Ježíš pronesl Kázání na hoře? (b) Čím Ježíš svůj proslov začal?

BYL rok 31 n. l. a Ježíš nakrátko přerušil svou kazatelskou cestu po Galileji, aby se v Jeruzalémě účastnil svátku Pasach. (Jan 5:1) Po návratu do Galileje strávil celou noc tím, že se modlil o Boží vedení při výběru dvanácti apoštolů. Následující den uzdravoval nemocné, a proto za ním přicházelo mnoho lidí. S učedníky a s ostatními, kdo tam byli, se Ježíš posadil na úbočí hory a začal je vyučovat. (Mat. 4:23-5:2; Luk. 6:12-19)

2 V úvodu svého proslovu, který je známý jako Kázání na hoře, Ježíš ukázal, že štěstí pramení z dobrého vztahu k Bohu. (Přečti Matouše 5:1-12.) Štěstí je 'stav pohody sahající od spokojenosti až po intenzivní radost'. Ježíš ve svých devíti výrocích o štěstí mluvil o tom, proč jsou křesťané šťastní. Tyto výroky jsou v dnešní době stejně užitečné, jako byly před 2 000 lety. Podívejme se blíže na jeden po druhém.

"Ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu"

3. Co znamená uvědomovat si svou duchovní potřebu?

3 "Šťastní jsou ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu, protože jim patří nebeské království." (Mat. 5:3) "Ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu" vědí, že duchovně strádají a že potřebují Boží milosrdenství.

4, 5. (a) Proč jsou šťastní ti, kdo si uvědomují své duchovní potřeby?                                                                                                                          (b) Jak můžeme své duchovní potřeby uspokojovat?

4 Ti, kdo si uvědomují své duchovní potřeby, jsou šťastní, "protože jim patří nebeské království". První učedníci uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, a díky tomu získali možnost vládnout s ním v Božím nebeském Království. (Luk. 22:28-30) Ať už my osobně doufáme v to, že budeme spoludědici s Kristem v nebi, nebo se těšíme na to, že pod vládou tohoto Království budeme věčně žít v pozemském ráji, můžeme být šťastní - za předpokladu, že si skutečně uvědomujeme své duchovní potřeby a závislost na Bohu.

5 Ne všichni lidé jsou si ale vědomi toho, že potřebují Boží vedení a milosrdenství. Mnozí totiž nemají víru a neoceňují posvátné věci. (2. Tes. 3:1, 2; Hebr. 12:16) Duchovní potřeby uspokojujeme například tím, že pečlivě studujeme Bibli, že horlivě kážeme a vyučujeme lidi o Bohu a že pravidelně chodíme na shromáždění. (Mat. 28:19, 20; Hebr. 10:23-25)

"Šťastní jsou ti, kdo truchlí"

6. Kdo jsou "ti, kdo truchlí" a proč jsou "šťastní"?

6 "Šťastní jsou ti, kdo truchlí, protože budou utěšeni." (Mat. 5:4) "Ti, kdo truchlí" jsou totožní s těmi, kdo "si uvědomují svou duchovní potřebu". Netruchlí v tom smyslu, že by si stěžovali na svůj životní úděl. Jsou sklíčeni kvůli svému hříšnému stavu a kvůli podmínkám, které panují na zemi následkem lidské nedokonalosti. Proč jsou lidé, kteří takto truchlí, "šťastní"? Protože projevují víru v Boha a v Krista a protože z dobrého vztahu k Jehovovi čerpají útěchu. (Jan 3:36)

7. Jak bychom měli pohlížet na Satanův svět?

7 Jak je to s námi osobně? Truchlíme kvůli přemíře nespravedlnosti v Satanově světě? Co si doopravdy myslíme o tom, co nám tento svět nabízí? Apoštol Jan napsal: "Všechno ve světě - touha těla a touha očí a okázalé vystavování prostředků, které má někdo k životu - nepochází od Otce." (1.Jana 2:16) Co když si uvědomíme, že naše duchovní smýšlení je naleptáváno 'duchem světa' - hnací silou, která ovládá lidskou společnost odcizenou Bohu? V takovém případě se úpěnlivě modleme, studujme Boží Slovo a vyhledejme pomoc starších. Tím, že posílíme svůj vztah k Bohu' 'nalezneme útěchu', ať už je naším problémem cokoli. (1. Kor. 2:12; Žalm 119:52; Jak. 5:14, 15)

Šťastní jsou "lidé mírné povahy"

8, 9. Jak se projevuje mírnost a proč jsou mírní lidé šťastní?

8 "Šťastní jsou lidé mírné povahy, protože zdědí zemi." (Mat. 5:5) 'Mírná povaha' neboli mírnost neznamená slabost nebo předstíranou jemnost. (1.Tim. 6:11) Křesťan projevuje mírnost tím, že koná Boží vůli a přijímá Boží vedení. Mírná povaha je také patrná z jeho jednání se spolukřesťany a s dalšími lidmi. Taková mírnost je v souladu s tím, co radil apoštol Pavel. (Přečti Římanům 12:17-19.)

9 Proč jsou lidé mírné povahy šťastní? Protože "zdědí zemi", jak řekl Ježíš, který sám mírnou povahu měl. On je hlavním dědicem země. (Žalm 2:8; Mat. 11:29; Hebr. 2:8, 9) Mírní "spoludědicové s Kristem" zdědí zemi s ním. (Řím. 8:16, 17) A v pozemské části Ježíšova Království se bude těšit z věčného života mnoho dalších mírných lidí. (Žalm 37:10, 11)

10. Jak může nedostatek mírnosti ovlivnit výsady ve sboru a vztahy s druhými?

10 Podobně jako Ježíš, mírnou povahu bychom měli mít i my. Co když je ale o nás známo, že jsme útoční? Pokud bychom měli agresivní nebo nepřátelský postoj, mohlo by se stát, že se nás lidé budou stranit. Bratři, kteří touží mít odpovědnosti ve sboru, by kvůli takovému rysu osobnosti nesplňovali biblické požadavky. (1.Tim. 3:1, 3) Pavel řekl Titovi, ať křesťanům na Krétě stále připomíná, aby "nebyli útoční, byli rozumní a projevovali veškerou mírnost ke všem lidem". (Tit. 3:1, 2) Jsme-li mírní, je to pro druhé velkým požehnáním.

Hladovějí po "spravedlnosti"

11-13. (a) Co znamená hladovět a žíznit po spravedlnosti?                                                                                                                       (b) Jak ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, budou "nasyceni"?

11 "Šťastní jsou ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, protože budou nasyceni." (Mat. 5:6) 'Spravedlnost', o které Ježíš mluvil, projevujeme tím, že děláme, co je správné, to znamená, že se přizpůsobujeme Boží vůli a Božím přikázáním. Žalmista řekl, že ho "drtí touha" po Božích spravedlivých soudcovských rozhodnutích. (Žalm 119:20) Vážíme si spravedlnosti natolik, že po ní hladovíme a žízníme?

12 Ježíš řekl, že ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, budou šťastní, protože budou "nasyceni" neboli zcela uspokojeni. K tomu dochází od Letnic roku 33 n. l., protože tehdy Jehovův svatý duch začal "[dávat] světu přesvědčivý důkaz o . . . spravedlnosti". (Jan 16:8) Bůh svým svatým duchem inspiroval některé muže k sepsání Křesťanských řeckých písem, která jsou velmi prospěšná "k ukázňování ve spravedlnosti". (2.Tim. 3:16) Díky Božímu duchu můžeme také "obléci novou osobnost, jež byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti". (Ef. 4:24) Je pro nás skutečnou útěchou vědět, že ti, kdo na základě Ježíšovy výkupní oběti kajícně usilují o odpuštění svých hříchů, mohou před Bohem získat spravedlivé postavení. (Přečti Římanům 3:23, 24.)

13 Máme-li pozemskou naději, náš hlad a žízeň po spravedlnosti budou plně uspokojeny, až budeme žít věčně ve spravedlivých podmínkách. Do té doby buďme rozhodnuti jednat v souladu s Jehovovými měřítky. Ježíš řekl: "Neustále . . . hledejte nejprve království a Otcovu spravedlnost." (Mat. 6:33) Jestliže to budeme dělat, budeme mít ve službě pro Jehovu mnoho práce, což povede k našemu štěstí. (1.Kor. 15:58)

Proč jsou "milosrdní" šťastní

14, 15. Jak můžeme projevovat milosrdenství a proč jsou "milosrdní" šťastní?

14 "Šťastní jsou milosrdní, protože jim bude projeveno milosrdenství." (Mat. 5:7) "Milosrdní" lidé jsou při jednání s druhými podněcováni soucitem a lítostí. Ježíš zázračně poskytl mnoha lidem úlevu od utrpení, protože mu jich bylo líto. (Mat. 14:14) V právním smyslu je milosrdenství projevováno tehdy, když někdo odpustí tomu, kdo vůči němu zhřešil, stejně jako Jehova milosrdně odpouští těm, kdo činí pokání. (2.Mojž. 34:6, 7;Žalm 103:10) Milosrdenství můžeme projevovat i tak, že laskavými slovy a skutky pomáháme těm, kdo jsou v nepříznivé situaci. Jedním z vynikajících způsobů, jak projevovat milosrdenství, je mluvit s druhými o biblické pravdě. Ježíš byl nad zástupem lidí pohnut lítostí, a proto je "začal . . . vyučovat mnoha věcem". (Mar. 6:34)

15 S Ježíšovým výrokem, že "šťastní jsou milosrdní, protože jim bude projeveno milosrdenství", můžeme určitě souhlasit. Pokud s druhými jednáme milosrdně, pravděpodobně tak budou jednat i oni s námi. A až nás Bůh bude soudit, milosrdenství, které jsme druhým projevovali, zvítězí nad nepříznivým soudem, který bychom jinak možná od Boha obdrželi. (Jak. 2:13) Odpuštění hříchů a věčný život získají pouze milosrdní. (Mat. 6:15)

Proč jsou "čistí v srdci" šťastní

16. Co znamená být "čistí v srdci" a v jakém smyslu takoví lidé "uvidí Boha"?

16 "Šťastní jsou čistí v srdci, protože uvidí Boha." (Mat. 5:8) Jsme-li "čistí v srdci", čistota bude patrná z toho, co se nám líbí, po čem toužíme a jaké máme pohnutky. Budeme projevovat 'lásku z čistého srdce'. (1.Tim. 1:5) Když budeme vnitřně čistí, 'uvidíme Boha'. To nutně neznamená, že Boha uvidíme doslova, protože "žádný člověk [Boha] nemůže vidět, a přesto žít". (2.Mojž. 33:20) Ježíš však Jehovovu osobnost dokonale odrážel, a tak mohl říci: "Kdo viděl mne, viděl také Otce." (Jan 14:7-9) Jako Jehovovi služebníci na zemi můžeme 'vidět Boha' tak, že pozorujeme, jak jedná v náš prospěch. (Job 42:5) Pokud jde o pomazané křesťany, ti Boha vidí v plném smyslu, když jsou vzkříšeni k duchovnímu životu. (1.Jana 3:2)

17. Jaký vliv na nás bude mít to, že jsme čistí v srdci?

17 Člověk, který má čisté srdce, je morálně a duchovně ryzí, a tak se nezabývá věcmi, které jsou v Jehovových očích nečisté. (1.Par. 28:9; Iz. 52:11) Pokud jsme čistí v srdci, to, co říkáme a děláme, bude čisté, a na naší službě Jehovovi tedy nebude nic pokryteckého.

"Pokojní" se stanou Božími syny

18, 19. Jak jednají ti, kdo jsou "pokojní"?

18 "Šťastní jsou pokojní, protože budou nazváni 'Božími syny'." (Mat. 5:9) "Pokojní" lidé se poznají podle toho, co dělají a co nedělají. Pokud máme být takovými lidmi, 'nebudeme nikomu oplácet urážku urážkou'. Spíše budeme 'vždy usilovat o to, co je dobré pro ostatní'. (1.Tes. 5:15)

19 Řecké slovo, které je u Matouše 5:9 přeloženo jako "pokojní", doslova znamená "ti, kdo působí pokoj". Člověk, který působí pokoj, nebude dělat nic, co by 'rozdělovalo ty, kdo se důvěrně znají'. (Přísl. 16:28) Jakožto "pokojní" iniciativně 'usilujeme o pokoj se všemi lidmi'. (Hebr. 12:14)

20. Kdo už nyní patří k 'Božím synům' a kdo bude nakonec také patřit k Božím dětem?

20 Pokojní lidé jsou šťastní, protože "budou nazváni 'Božími syny'". Věrní pomazaní křesťané byli Jehovou adoptováni a jsou "Božími syny". Už dnes mají důvěrný vztah k Jehovovi jako jeho děti, protože projevují víru v Krista a celým srdcem uctívají 'Boha lásky a pokoje'. (2.Kor. 13:11; Jan 1:12) A co Ježíšovy pokojné "jiné ovce"? Ježíš bude jejich 'Věčným otcem' během své Tisícileté vlády, ale na konci tohoto období se on sám podřídí Jehovovi a tyto ovce se v plném smyslu stanou Božími dětmi. (Jan 10:16; Iz. 9:6;Řím. 8:21; 1.Kor. 15:27, 28)

21. Jak bude z našeho jednání patrné, že "žijeme duchem"?

21 Pokud budeme 'žít duchem', pokoj bude vlastností, které si na nás druzí snadno všimnou. Budeme jednat v souladu s vybídkou "nevyvolávejme mezi sebou soutěživost", jinými slovy "navzájem se neprovokujme". (Gal. 5:22-26; Nová smlouva) Usilujeme o to, abychom byli "pokojní vůči všem lidem". (Řím. 12:18)

Šťastní navzdory pronásledování

22-24. (a) Jaké důvody ke štěstí mají ti, kdo jsou pronásledováni kvůli spravedlnosti?                                                                (b) O čem budeme uvažovat v následujících dvou studijních článcích?

22 "Šťastní jsou ti, kdo jsou pronásledováni kvůli spravedlnosti, protože jim patří nebeské království."(Mat. 5:10) Ježíš pokračoval: "Šťastní jste, když vás lidé haní a pronásledují vás a lživě proti vám říkají kdejakou ničemnost kvůli mně. Radujte se a poskakujte radostí, protože vaše odměna v nebesích je veliká; tak totiž pronásledovali proroky před vámi." (Mat. 5:11, 12)

23 Křesťané očekávají, že - podobně jako Boží proroci v minulosti - budou haněni, pronásledováni a bude se proti nim lživě mluvit, a to všechno "kvůli spravedlnosti". Pokud však v takových zkouškách věrně vytrváváme, pociťujeme uspokojení, protože děláme, co Jehovu těší, a protože přinášíme čest jeho jménu. (1.Petra 2:19-21) Naši radost ze služby Jehovovi nemohou pokazit žádné těžkosti, které prožíváme nyní nebo které nás potkají v budoucnosti. Ani nemohou zmenšit radost pomazaných křesťanů z vyhlídky na to, že budou s Kristem vládnout v nebeském Království, nebo oslabit radost těch, kdo mají naději na věčný život na zemi jako poddaní této vlády. Takové požehnání poskytuje důkaz o Božím schválení, dobrotě a štědrosti.

Z devíti výroků o štěstí můžeme mít stejný užitek jako lidé v Ježíšově době. 

Vynikajícím způsobem, jak projevovat milosrdenství, je mluvit s druhými o biblické pravdě.

Jiný obraz Ježíše?

Již nějakou dobu přemýšlím o tom napsat tak trochu jiný pohled na Ježíše z Nazaretu. Naše představy jsou silně ovlivněny tím, co jsme kdy slyšeli, co jsme četli, a zřejmě nejvíce tím, co jsme viděli. Velké množství lidí (a nejspíš všichni "křesťané) viděli nějaké filmové zpracování života Ježíše z Nazaretu. Nejčastěji zřejmě film natočený podle Lukášova evangelia, ale je jich samozřejmě více. Poslední dobou se stal velmi známým film "Umučení Krista" v režii Mela Gibsona, popisující poslední dny Ježíše na zemi.

Jak můžeme vidět, Ježíš byl již od dětského věku naplňován Boží moudrostí. Na zmiňovaném příběhu můžeme vidět malého dvanáctiletého kluka, který s jistotou ví, kdo je, kdo je jeho Otec, a kdo svou moudrostí šokuje i učitele Božího zákona. Dovedete si představit nějaké dvanáctileté dítě, které na tři dny zapomene na své rodiče, jen aby mohlo být na místě, kde se diskutuje o Božích věcech?

Izajáš 49, 1-3: Poslechněte mne, ostrovy, dávejte pozor, daleké národy! יהוה mne povolal již v lůně, od nitra mé matky připomínal mé jméno. Učinil má ústa jako ostrý meč, ukryl mne ve stínu své ruky, učinil mne zaostřeným šípem, skryl mne ve svém toulci a řekl mi: Ty jsi můj otrok, Izraeli, na němž zjevím svou slávu.

Jak Izajáš prorokoval, Bůh dával Ježíšovi již od doby před jeho narozením poznat, kdo je. Vidíme zde, že Bůh Ježíše již od jeho narození vychovával a připravoval pro jeho úkol.

O Ježíšově životě až do začátku jeho služby toho mnoho nevíme. Když se podíváte na nějaký film o Ježíšově životě, bude Ježíše hrát nějaký "Oscarový" herec, nebo prostě nějaký krasavec. Potvrzuje to bible, nebo říká něco jiného?

Izajáš 52, 13-15: Hle, můj otrok bude mít úspěch, bude vyvýšen, povznesen a velice zveleben. Tak jako mnozí se nad ním zhrozí -- tak nelidsky zohaven bude jeho vzhled, jeho vzezření nepodobné lidským synům -- tak přivede v úžas mnohé národy. Králové kvůli němu zavřou svá ústa, protože uvidí to, co jim nebylo vyprávěno, a pochopí to, o čem neslyšeli.

Izajáš 53, 1-12: Kdo by jen uvěřil zprávě, kterou jsme slyšeli? A při kom se zjevila יהוה paže? Vyrostl před ním jako výhonek a jako kořen z vyprahlé země. Neměl vzezření ani důstojnost, abychom na něho hleděli s úctou, ani vzhled, abychom po něm toužili. Opovržený a lidmi zavržený, muž bolestí, který znal nemoci; jako někdo, před nímž člověk skryje tvář -- všemi opovržený, takže jsme si ho nevážili. Jenže to byly naše nemoci, které snášel, a naše bolesti, které nesl; a my jsme si o něm mysleli, že je zasažen a ubit Bohem a zkrušen. Ale on byl proboden za naše přestoupení, zdeptán za naše provinění, na něho dolehla kázeň pro náš pokoj a jeho šrámy jsme uzdraveni. My všichni jsme zabloudili jako ovce, jeden každý jsme se obrátili na svou cestu, a יהוה na něho nechal dopadnout vinu nás všech. Byl zdrcen, ale pokořil se a neotevřel ústa: jako beránek vedený na porážku a jako ovce před střihači byl němý, ústa neotevřel. Skrze útlak a soud byl vzat, kdo se bude zabývat jeho údělem? Neboť byl vyťat ze země živých, jeho rána přišla za přestoupení mého lidu. A určili mu hrob mezi ničemy, ale byl s bohatým ve své smrti, protože se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti. יהוה si přál zdeptat ho nemocí: Když položí svou duši jako oběť za vinu, uvidí potomstvo, prodlouží své dny, a יהוה přání se jeho prostřednictvím zdaří. Z námahy své duše uvidí ovoce a nasytí se. Svým poznáním můj spravedlivý otrok ospravedlní mnohé a jejich provinění on sám ponese. Proto mu dám podíl ve velikých zástupech a s nespočetnými bude dělit kořist, protože vylil na smrt svou duši a byl započten mezi vzpurné. On odnesl hřích mnohých a je přímluvcem za vzpurné.

Tak tohle jsou Izajášova prorocká slova o Ježíši, a já nepochybuji, že se kompletně naplnila. Víme, že se v Ježíši Kristu z Nazareta naplnily všechny zbývající verše, ale tak nějak jsme zapomněli na popis Ježíšova vzhledu a života. Nejspíš je pro nás přijatelnější představa filmového krasavce. Ale tato představa není pravdivá...

Bible nám představuje Ježíše, který postrádá fyzickou krásu, který je plný bolesti a který je trápený nemocemi. Jak odlišný je biblický popis od toho, co můžeme vidět na plátnech kin...

Možná se ptáte: "PROČ?" Proč jen Ježíše nechal jeho milující nebeský Otec narodit do chudých poměrů, proč jej nechal vystavit bolestem a utrpení pramenícímu z nemocí? Proč mu nedal fyzickou krásu, aby mu jeho život na zemi nějak ulehčil alespoň do doby jeho obětování za hříchy celého lidstva?

Nešlo to jinak. Ježíš byl svým nebeským Otcem připravován celý jeho poměrně krátký život na tři roky služby a na ten bolestivý krok záchrany lidstva. Nepochybuji o tom, že ani jediná zkouška Ježíšova života nebyla zbytečná, a že jinak by během těch tří let služby nemohl obstát. Nejen v Ježíšově životě, ale v životě každého člověka je nejdůležitější otázkou poslušnost Bohu a jeho slovu.

Židům 5, 7-9: On ve dnech svého pozemského života s hlasitým křikem a slzami obětoval modlitby a úpěnlivé prosby tomu, který byl mocen ho zachránit ze smrti, a byl vyslyšen pro svou bohabojnost. Ačkoli to byl Syn, naučil se poslušnosti tím, co vytrpěl. I dosáhl dokonalosti a stal se všem, kdo ho poslouchají, původcem věčné záchrany,

Dokud byl Ježíš se svým Otcem v nebi, neměl žádný důvod pro nějakou rebelii (neposlušnost). Ale v omezeném, nevzhledném, často nemocném lidském těle je to těžší. Apoštol Pavel říká, že se Ježíš musel poslušnosti naučit, a to skrze utrpení, kterým prošel. To je pro nás další nepříjemná představa, že?

1. Petrův 4, 1-2: Když tedy Kristus za nás trpěl v těle, i vy se vyzbrojte týmž smýšlením, totiž že ten, kdo trpěl v těle, skoncoval s hříchem, abyste po zbývající čas života v těle již nežili podle lidských žádostí, nýbrž podle Boží vůle.

Židům 2, 17-18: A tedy musel být ve všem učiněn podobný bratřím, aby se stal milosrdným a věrným veleknězem v Božích věcech, k usmíření hříchů lidu. Protože sám vytrpěl pokušení, může pomoci těm, kteří jsou pokoušeni.

Ježíš musel na svém těle zakusit všechna lidská pokušení, odmítnutí, bolest, nemoci, hlad, únavu atd., aby mohl mít s lidmi soucit. Ježíš získal skutečný soucit s lidmi a s jejich trápeními. Můžete si vzpomenout např. na příběh vzkříšení Lazara, kde se Ježíš rozbrečel při pohledu na trápení okolostojících lidí, přestože věděl, že Bůh Lazara za moment vzkřísí...

Izajáš 48, 10-11: Hle, přečistil jsem tě, ale ne jako stříbro, vyzkoušel jsem tě v peci soužení. Kvůli sobě, kvůli sobě samému to učiním, vždyť jak může být mé jméno znesvěcováno? Svou slávu jinému nedám.

Je to jistě nepříjemné zjištění, ale náš charakter se mění a tříbí právě pod tlakem - v utrpení. Bez zkoušek a úplného přetavení našeho charakteru nemůžeme být skutečnými Božími služebníky, takovými, kteří nebudou svému nebeskému Otci dělat ostudu...

Pojďme se podívat na několik dalších příhod z Ježíšova života, abychom mohli zahlédnout, jak "jednoduché" to měl!

Lukáš 4, 16-21: I přišel do Nazareta, kde byl vychován. Podle svého zvyku vstoupil v sobotní den do synagogy. A povstal, aby četl. Byl mu podán svitek proroka Izaiáše; rozvinul svitek a našel místo, kde bylo napsáno: 'Pánův Duch je na mně, protože mne pomazal, abych zvěstoval evangelium chudým; poslal mne vyhlásit zajatcům propuštění a slepým nabytí zraku, propustit zlomené na svobodu, vyhlásit vítaný Pánův rok.' A svinul svitek, odevzdal ho sluhovi a posadil se. Oči všech v synagoze se upíraly na něho. Začal jim tedy říkat: "Dnes se naplnilo toto Písmo ve vašich uších."

A co bylo dál?

Lukáš 4, 22-30: Všichni mu přisvědčovali a divili se těm slovům milosti, vycházejícím z jeho úst, a říkali: "Není tento syn Josefův?" Řekl jim: "Jistě mi řeknete toto přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! To, o čem jsme uslyšeli, že se stalo v Kafarnaum, učiň i zde ve své domovině." Řekl: "Amen, pravím vám, že žádný prorok není vítaný ve své vlasti. Po pravdě vám pravím, ve dnech Eliášových, když bylo nebe zavřeno na tři roky a šest měsíců, takže nastal veliký hlad po celé zemi, bylo mnoho vdov v Izraeli. A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k ženě vdově do Sarepty v Sidónu. A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl očištěn, jen Syřan Náman." Když to slyšeli, byli všichni v synagoze naplněni hněvem. Vstali, vyhnali ho za město a dovedli ho až na okraj hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů. On však prošel jejich středem a ubíral se dál.

Zkusil jsem si Ježíšovu odpověď normální rychlostí přečíst, a zjistil jsem, že mezi chválením návštěvníků synagógy a jejich pokusem o zabití Ježíše nemusela uplynout ani celá minuta... Jak vrtkavá je lidská chvála, a jak nerozumné je hledat uznání od lidí? Každopádně Ježíš byl 'tvrdě trénován' (a tedy i dobře připraven) i v této oblasti.

Jan 7, 1-5: Potom chodil Ježíš po Galileji; nechtěl chodit po Judsku, protože ho Židé chtěli zabít. Byl blízko židovský svátek stánků. Jeho bratři mu řekli: "Odejdi odtud a jdi do Judska, aby také tvoji učedníci uviděli tvé skutky, které činíš. Vždyť nikdo nedělá nic vskrytu, chce-li být znám na veřejnosti. Činíš-li tyto věci, ukaž se světu." Ani jeho bratři totiž v něho nevěřili.

Možná jste si říkali: "Ještě že měl Ježíš alespoň dobré zázemí a podporu své rodiny". Bible však říká něco jiného. Ježíš nechtěl chodit po Judsku, protože jej tam chtěli židé zabít. A co mu řekli jeho bratři? "Jdi do Judska!"

Marek 3, 20-21: Přišli do domu a opět se shromáždil zástup, takže nemohli ani chleba pojíst. Když to uslyšeli jeho příbuzní, vyšli, aby se ho zmocnili, neboť říkali: "Pomátl se."

Ptáte se, jací příbuzní? Odpověď dostáváme o několik veršů dál:

Marek 3, 31-32: Tu přichází jeho matka a jeho bratři a stojíce venku dali ho zavolat. Kolem něho seděl zástup. Říkají mu: "Hle, tvá matka a tvoji bratři a tvé sestry tě venku hledají."

Tolik tedy o Ježíšově podpoře ze strany vlastní rodiny v době, kdy jeho služba začínala.

Shrnutí: Chtěl jsem nastínit část obrazu života Ježíše, která možná není na první pohled v bibli vidět a která hlavně není v církvích prezentována. Ten obraz není a ani nemůže být úplný. Jedná se pouze o jakési doplnění biblického rozboru s názvem "Být jako Ježíš", zaměřené na realitu Ježíšova života před započetím jeho služby, a v jejích začátcích. Mohli jsme uvidět jedinečného muže, připravovaného samotným Bohem již od narození pro úkol, který měl splnit. Mohli jsme uvidět člověka, který již jako dítě hořel pro Boží věci. Mohli jsme uvidět člověka, který neměl fyzickou krásu, který prožíval bolesti a trápení, který zřejmě prošel mnohými nemocemi. Mohli jsme uvidět muže plně oddaného hledání a naplňování Boží vůle, který to neměl jednoduché v žádné oblasti jeho života. Viděli jsme i nepochopení a odmítnutí ze strany jeho vlastní rodiny. Viděli jsme třicetiletého "kluka", který byl skrze utrpení a Boží výchovu připraven splnit úkol, který od svého Otce dostal - zachránit lidi a přivést je zpět do obecenství s Bohem. Viděli jsme pokorného muže, který se skrze utrpení naučil poslušnosti a soucitu s trpícími, kterého nedokázala zlomit pýcha na to, kým ve skutečnosti je, na všechny ty zázraky apod. Viděli jsme část Ježíšova života, velmi odlišnou od jeho filmového podání. Potřebujeme prosit Boha, aby nám pomohl uvidět pravdivý obraz nejen Ježíše a ostatních biblických postav, ale i pravdivý obraz Jeho samotného.

KDO JE JEŽÍŠ?

Jeho příchod byl předpovídán

JEHO ŽIVOT A POSELSTVÍ ZPŮSOBUJÍ ZMĚNU

Jestliže sledujete život a vliv Ježíše Nazaretského z historického hlediska, zjistíte, že on a poselství, se kterým přišel, způsobují velké změny v životech lidí a národů. Kdekoli jeho učení a vliv zasáhly, tam byla uznávána práva žen a demokratické principy, byly zakládány školy a univerzity, přijímány zákony na ochranu dětí, bylo zrušeno otroctví a uskutečnilo se mnoho dalších změn pro dobro lidstva.

Vzkříšený zakladatel

Ježíš z Nazareta byl ukřižován, pohřben a o tři dny později vstal z mrtvých. Žádné jiné náboženství neprohlašuje, že jeho zakladatel vstal z mrtvých. V tomto ohledu je křesťanství unikátní.

Kým je Ježíš z Nazareta pro vás?

Váš život tady na zemi i po celou věčnost je ovlivněn tím, jak si na tuto otázku odpovíte.

Když oddělíte Ježíše Krista od křesťanství, nezbude vám nic. Biblické křesťanství není pouhá životní filozofie ani etický systém či lpění na náboženských rituálech. Pravé křesťanství je založeno na živém, osobním vztahu se vzkříšeným žijícím Ježíšem.

DŮVODY PROČ VĚŘIT

Zmrtvýchvstání je středem křesťanské víry. Proto je zde uvedeno několik důvodů, proč ti lidé, kteří studovali vzkříšení, věří, že je to pravda.

Předpovězeno: Za prvé: Ježíš sám předpověděl svou smrt a zmrtvýchvstání, které se staly přesně tak, jak řekl (viz Lukáš 18,31-33).

Prázdný hrob: Za druhé: vzkříšení je jediným možným zdůvodnitelným vysvětlením Ježíšova prázdného hrobu. Pečlivé čtení biblických záznamů ukazuje, že hrob, kde leželo Ježíšovo tělo, byl přísně střežen římskými vojáky a uzavřen obrovskou kamennou deskou.

Osobní setkání: Za třetí: po svém zmrtvýchvstání se Ježíš při nejméně 10 příležitostech zjevil těm, kteří jej znali, a také více než 500 lidem najednou. Kristus dokázal, že tato zjevení nebyla halucinacemi: jedl s nimi, mluvil s nimi a oni se ho dotýkali.

Vznik církve: Za čtvrté: zmrtvýchvstání je jediným rozumným vysvětlením pro počátek křesťanské církve. Křesťanská církev je v lidských dějinách největší institucí, jaká kdy existovala.

Změněné životy: Za páté: zmrtvýchvstání je jediným logickým vysvětlením pro změny v životech učedníků. Opustili Ježíše před tím, než byl ukřižován, a po jeho smrti byli zklamaní a plní strachu. Neočekávali, že Ježíš vstane z mrtvých (Lukáš 24,1-11).

A přece po Ježíšově zmrtvýchvstání a po tom, co prožili o letnicích, titíž ustrašení a zklamaní muži a ženy byli změněni mocnou silou vzkříšeného Krista. V jeho jménu od základů změnili svět.

Živý Bůh: Francouzský fyzik a filozof Blaise Pascal měl na mysli to, že každý člověk potřebuje ve svém životě Krista, když řekl: "V srdci každého člověka existuje Bohem stvořené prázdné místo, které může zaplnit pouze Bůh skrze svého Syna Ježíše Krista."